Jdi na obsah Jdi na menu
 


....něco o zdraví a péči

7. 3. 2011

...chcete-li, aby z vašeho štěňátka vyrostl krásný a zdravý pes, musíte od počátku věnovat náležitou pozornost jeho zdravotnímu stavu. Jedině tak bude vedle správné výživy a dostatku pohybu zabezpečen jeho správný růst a vývoj. Nezbytnou podmínkou je nejenom správné a včasné očkování a odčervení, ale také rychlé odhalení eventuelních zdravotních problémů a jejich neodkladné řešení...

 Jak vypadá zdravý pes?

  • oči jsou jasné, bez výtoku (pouze po probuzení najdeme ve vnitřním koutku "ospalky")
  • uši nesvědí, nejsou začervenalé, produkují jen malé množství mazu
  • srst je lesklá, bez lupů, nemastí se, pes není nijak výrazně cítit (pokud není mokrý)
  • pes není ani příliš hubený, ani tlustý - žebra lze snadno nahmatat
  • pes je pozorný, aktivní a pohyblivý, zajímá se o vše, co se děje v jeho okolí
  • pes dobře a rád přijímá potravu
  • bez potíží a pravidelně močí a kálí

 Fyziologické hodnoty psa:

  • tělesná teplota: 37,5 - 39,0°C (štěňata mohou mít teplotu vyšší)
  • dechová frekvence: 10 - 40 dechů za minutu
  • tepová frekvence: 60 - 120 tepů za minutu (měříme na vnitřní straně stehna)

 Kdy poprvé navštívit veterinárního lékaře?

První setkání štěněte s veterinárním lékařem na sebe většinou nenechá dlouho čekat. Již od útlého věku (6.-9.týdne) začínáme se základním očkováním proti nejzávažnějším psím infekcím. Během návštěvy veterináře je štěně řádně klinicky vyšetřeno. Nedílnou součástí této prohlídky je změření tělesné teploty, prohlédnutí očí, nosu, tlamičky a uší, poslech srdce a plic, prohmatání břicha a popřípadě u psů varlat. Pro chovatele, je první kontakt s veterinářem ideální příležitostí se zeptat na nejasnosti ohledně dalšího očkování, odčervení, antiparazitárního programu, zásad krmení a další péče o psího svěřence.

 Zuby

I - Řezáky (dentes incisivi) jsou uloženy vmezičelistních kostech, v horní i v dolní čelisti je jich šest. Řezáky v horní čelisti jsou větší, než řezáky v dolní čelisti.

C – Špičáky (dentes canini) jsou nejdelší zuby psa, kuželovitého tvaru, po stranách sploštěné. Mají velmi hluboké a dlouhé kořeny.
P – Třenové zuby (dentes praemolares) se nacházejí těsně za špičáky. Podle délky čelisti následují těsně za sebou nebo mezi nimi mohou být mezery.
M – Stoličky (dentes molares) jsou postavené těsně vedle sebe a jejich počet je rozdílný v horní a dolní čelisti.

Mléčné a trvalé zuby psa, výměna zubů 

Dospělý pes má 42 zubů. Štěňata se rodí bez zubů, teprve ve věku 3–4 týdnů začínaju narůstat mléčné špičáky. Mléčné zuby se postupně vstřebávají a postupně začínají vypadávat přibližně ve věku 3 až 5 měsíců. Jako první vyrůstají řezáky, následně špičáky, třenové zuby a nakonec stoličky.Zuby mají různé tvary a skládají se z tvrdé zuboviny, potažené tvrdší sklovinou. Zuby jsou v čelisti fixovány podle velikosti různým počtem kořenů.

V dospělém věku má pes 42 zubů, z toho 12 řezáků, čtyři špičáky, 16 premolárů (třenových zubů) a deset molárů (stoliček). Jejich počet je v horní a dolní čelisti rozdílný.V každé čelisti je šest řezáků. Za špičáky jsou na každé straně horní i dolní čelisti čtyři premoláry (třeňové zuby) různé velikosti a nepravidelného, převážně jehlanovitého tvaru (označují se jako PI, P2, P3 a P4) a dva moláry (stoličky) v horní a tři v dolní čelisti (označují se jako MI, M2 a M3). 

Zvláštní situace je u mléčných zubů, neboť štěňata mají celkem 28 zubů. Řezáků a špičáků je u štěňat plný počet jako v chrupu dospělých psů, zatímco premolárů je pouze 12. Moláry nejsou v mléčném chrupu štěňat žádné.Mléčné zuby jsou menší, složené z řidší zuboviny, a mají proto šedivě bílou barvu zředěného mléka, což je významné pro jejich případné odlišení od zubů trvalých.Mléčné řezáky a špičáky se prořezávají koncem prvního měsíce života štěňat, krajáky pátý až šestý týden. Mléčné premoláry se prořezávají ve čtvrtém až osmém týdnu věku štěňat.

 

Výměna mléčných zubů za trvalé

Trvalé zuby jsou v čelistech založeny pod všemi mléčnými zuby a v době výměny zubů musí mléčné zuby z čelisti vytlačit. Trvalé řezáky se prořezávají obyčejně za mléčnými, při výměně špičáků se někdy stává, že po určitou dobu v čelisti zůstávají jak mléčné tak i trvalé.Prořezávání trvalých zubů závisí na velikosti plemene. U velkých plemen psů probíhá od 2 do 5 měsíců, začíná řezáky, a končí stoličkami okolo 7. měsíce.*) Obecně lze konstatovat, že do stáří tři až čtyř týdnů štěně nemá zuby prořezané vůbec; po této době dochází k postupnému prořezávání mléčných zubů. Do stáří dvou měsíců jsou prakticky všechny mléčné zuby prořezány. K výměně mléčných řezáků dochází v období mezi polovinou čtvrtého a v průběhu pátého měsíce stáří štěňat. Obecně lze konstatovat, že k této výměně dochází u velkých plemen dříve než u malých. Až na konci tohoto období se vyměňují špičáky. Toto období je často doprovázeno „dvojími“ špičáky; je to stav, kdy zpravidla před špičáky mléčnými narůstají špičáky trvalé, a obvykle se srovná v průběhu jednoho měsíce tím, že mléčný špičák je z čelisti vytlačen špičákem trvalým. Pokud tento stav trvá delší dobu, je vhodné mléčný špičák odstranit chirurgickým zákrokem, aby následně nedocházelo k deformaci tzv. zámku, který je významný pro skus a správné uchopování kořisti.

Skus

Jak již bylo uvedeno, pes má v horní a dolní čelisti šest řezáků, které v čelisti tvoří pravidelné oblouky. Horní řezáky jsou mírně předsunuty před řadou řezáků dolních, takže při skousnutí za sebe zapadají tak, že přední plochy dolních řezáků se lehce dotýkají zadních ploch řezáků horních. Toto vzájemné zaklesnutí horních a dolních řezáků se nazývá skus.

 

  • Nůžkový skus - pokud horní řada řezáků vytváří mírný oblouk a dolní řezáky se lehce dotýkají řezáků horních nebo je mezi nimi mezera do 1 mm, hovoří se o nůžkovém skusu, který se požaduje u většiny plemen psů, a je proto skusem fyziologickým.
  • Klešťový skus - pokud je linie oblouku dolních řezáků na stejné úrovni jako oblouku řezáků horních nebo u přílišného vychýlení dolních řezáků dopředu, takže kousací hrany obou řad řezáků dosedají na sebe, vzniká skus klešťový. Někteří zoologové považují i tento skus za fyziologický, neboť pes prý používá klešťové postavení řezáků při trháni masa, odhryzávání masa z kostí, při vykusování blech v srsti aj. S tímto stanoviskem však nelze souhlasit právě z fyziologických důvodů: klešťový skus zejména v mladším věku nedovoluje psovi maximální skousnutí, přičemž premoláry i moláry nemohou zcela plnit svoji funkci při „střihání“ potravy. Nejpádnějším dokladem nefyziologičnosti klešťového skusu je mimořádně rychlé obrušováni řezáků do velkých ploch mnohdy až na polovinu jejich původní délky (což se fyziologicky vyskytuje u psů až v sedmi letech), čímž zcela mizí původní funkce řezáků.
  • Podkus - je-li mezera mezi horními a dolními řezáky větší než 2 mm, jde o podkus. Vzniká pří nesprávném postavení podélných os oblouků řezáků nebo při zkrácení dolní čelisti.
  • Předkus - je-li oblouk dolních řezáků při sevřených čelistech před obloukem horních řezáků, jde bez ohledu na velikost mezery o předkus. Zatímco podkus se všeobecně uznává za jev patologický, předkus standard některých plemen s deformovanými lebkami přímo vyžaduje.
  • Nepravidelný skus - u řezáků se nehodnotí pouze jejich vzájemné postavení co do podélné osy horních a dolních řezáků, nýbrž i postavení jednotlivých řezáků v oblouku čelisti. Za fyziologických poměrů na sebe jednotlivé řezáky dosedají svými okraji a tvoří souvislý čelistní oblouk. Odchylky z této polohy řezáků se hodnotí jako nepravidelný skus. Pokud některý řezák vystupuje z této řady oblouku při zachování správné polohy k podélné ose, hovoří se o podélně nepravidelném skusu. Je-li zachován pravidelný oblouk, avšak některé řezáky jsou vychýleny z řady své podélné osy, vzniká příčně nepravidelný skus. Kombinací obou těchto odchylek postavení řezáků vzniká kombinovaně nepravidelný skus. Nepravidelné skusy se mohou vyskytovat i při normálním nůžkovém skusu postavení řezáků. Přesto je třeba jejich výskyt hodnotit nepříznivě, zejména u chovných jedinců. Nepravidelné skusy jsou u plemen s deformací lebky nebo čelisti častější a mohou být z hlediska požadavku standardu hodnoceny rozdílně.

 

Zubní kámen

 

 V poslední době se ve stále větší míře u psů podobně jako u lidí vyskytuje zubní kámen. Podstata tohoto jevu je zřejmě výsledkem působení několika činitelů (rodová predispozice, složení diety a pitné vody, zubní hygiena aj.). Tvorba zubního kamene se může objevit již u mladých psů, častější výskyt však je u psů starých, výrazně častěji jsou postihována plemena malá až miniaturní. Tvorba tenké vrstvy vápenatých solí začíná u dásní a vyznačuje se tmavě hnědým zbarvením. Postupně se rozšiřuje od základu zubu k jeho špičce a zesiluje u dásni, které mechanicky dráždí a způsobuje jejich zanícení. Při ponechání takto postiženého chrupu bez ošetření dochází zejména při drcení tvrdé potravy k poranění dásní a jejich krvácení. Hojení zanícených dásní má za následek jejich postupné stahování a obnažování krčků zubů. Na drsném povrchu zubního kamene a obnažených krčků se zachycují zbytky potravy, jejichž rozklad je doprovázen výrazným pachem z dutiny ústní psa. Při zanedbání tohoto stavu může postupně docházet k vypadávání zubů se všemi následky pro přijímání potravy psa a jeho pracovní využití. Jedinou ochranou proti tomuto jevu jsou preventivní a léčebná opatřeni, prováděná podle pokynů veterinárního lékaře.

 Proč je zubní hygiena psa tak důležitá?

Zubní péče je nezbytná pro zdraví a pohodu psa, protože pes své zuby nepoužívá pouze ke žvýkání potravy, ale i k dalším aktivitám jako je hraní, chytání a tak podobně.  

Veterinární výzkum ukazuje, že 80 % psů starších 3 let má nějaký problém v oblasti ústní hygieny. Dnes se tyto potíže stávají nejčastějším důvodem návštěvy veterinárních klinik. Navíc, veterinární studie ukazují, že hromadění bakterií v ústní dutině psa může způsobit další potíže, nejen nepříjemný dech, ale také onemocnění důležitých orgánů jako je srdce, játra nebo ledviny.  

Jaké jsou hlavní problémy ústní hygieny a jak je můžeme rozpoznat?

Stejně jako u lidí i zuby psů jsou náchylné k hromadění zubního plaku, který se pak v kombinaci se slinami a zbytky jídla v mezizubním prostoru mění v zubní kámen. Pokud plak a zubní kámen nejsou odstraňovány průběžně, mohou způsobit vážná onemocnění, následnou bolest a nakonec i ztrátu zubů.  

Proto je doporučována návštěva veterináře v případě těchto symptomů: zápach z úst, zarudlé nebo krvácející dásně, hromadění žlutého nebo hnědého zubního kamene nebo potíže při žvýkání.  

Jak můžete předejít těmto potížím?

Jednou z možností jsou žvýkací pochoutky pro zubní hygienu psa jako je Friskies Dental Fresh, které pomáhají redukovat plak a zabraňují tvorbě zubního kamene a současně slouží jak pamlsek nebo odměna. Dávkování žvýkacích pochoutek je jedna tyčinka denně. Tyčinky obsahují jedinečné směsi aktivních látek, které spolu s tvarem a speciálně vyvinutou strukturou dělají z každého žvýknutí efektivní prostředek proti ústním a zubním problémům.

 Péče o klouby a jejich onemocnění

Péče o klouby není vždy jednoznačná. Každý pes má trochu jiné potřeby, přičemž to záleží na mnoha okolnostech, např. plemeno, věk, využití psa a jeho styl života. Malá plemena mají jiné nároky než velká a obří plemena. Jejich hmotnost není tak vysoká a tudíž ani zátěž na klouby není tak značná. Jejich problém nejčastěji spočívá v luxaci patelly, kdy se kolenní čéška vychyluje ze své fyziologické polohy. Tohoto stavu si všimneme, když pejsek začne kulhat a nebo chodit po třech. Dle míry postižení rozdělujeme toto onemocnění na několik stupňů. Při nižších stupních se čéška ještě sama navrací do fyziologické polohy, při vyšších stupních zůstává trvale přesunuta. Tento pohyb čéšky namáhá okolní tkáně a dochází k jejich poškozování. Proto je vhodné myslet na látky podporující regeneraci těchto tkání.
Velká a obří plemena psů zatěžují klouby značnou hmotností. Touto váhou jsou poškozovány nejen okolní tkáně, ale hlavně kloubní chrupavky, u kterých dochází k rychlejšímu opotřebování a různým deformitám. Opět je potřeba se zamyslet nad podáváním chondroprotektivních přípravků na regeneraci kloubních tkání. /
www.alavis.cz/ Tyto přípravky je vhodné podávat i v případě, kdy se klinické příznaky ještě neobjevují. Při výskytu klinických obtížích (kulhání, zhoršené vstávání, nechuť k pohybu apod.) jsou změny na chrupavkách již velmi rozsáhlé a jejich regenerace mnohem náročnější než při mírných změnách, které se klinicky neprojevují. Proto je velmi důležitá prevence.

Věk hraje velkou roli

U starších psů jsou změny na chrupavkách již rozsáhlé a jsou doprovázeny zánětem, který způsobuje bolestivost. Vlastní zánět navíc poškozuje chrupavku a další kloubní tkáně, proto je třeba kloub proti zánětu chránit. Efektivní regenerace poškozených tkání může probíhat pouze v kloubu, který není zatížený zánětem. Kloubní tkáně u mladších psů se regenerují mnohem lépe a snáze než u starších psů. Z tohoto důvodu je nutné klást velký důraz na prevenci a ochranu kloubů, dokud ještě nedošlo k velkému poškození. Pokud se vyskytnou výrazné klinické obtíže, lze předpokládat značné poškození kloubu. Při mírných změnách kloubních tkání jsou klinické příznaky velmi nepatrné a někdy jsou chovatelem snadno přehlídnuty. U štěňat a mladých psů mají chondroprotektivní látky význam zejména pro podporu vývoje a správné funkce kloubních tkání a hlavně pro potlačení predispozic kloubních onemocněních. U štěňat velkých plemen dochází k velmi rychlému růstu štěněte hlavně v období mezi 3. - 5. měsícem věku. V tomto období je velmi důležitá výživa kloubních tkání, protože štěňata někdy narostou velmi rychle a kostra včetně kloubů se nestačí dostatečně tvořit.

O pohybový aparát je nutné pečovat nejen u všech plemen ale i u všech věkových kategoriích. Otázkou zůstává jak a kdy, proto je vhodné se poradit s veterinárním lékařem. U štěňat a mladých psů je důležitá prevence, u starších psů je potřeba rozsáhlejší léčba.

      Dysplazie kyčelního kloubu ( DKK )

  • dědičné vývojové onemocnění kyčelních kloubů
  • postihuje všechna plemena psů, nejvýznamnější problémy způsobuje u velkých a obřích plemen
  • při tomto onemocnění vzniká volnost kyčelního kloubu, při které se deformuje hlavice kosti stehenní i kloubní jamka, pohyb je bolestivý a v kloubu se postupně vyvíjí osteoartróza
  • stupeň dědičnosti volnosti ( laxity ) kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a je stále předmětem výzkumů
  • na vývoji DKK se podílejí také podmínky prostředí
  • rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních kloubů
  • příznaky tohoto onemocnění jsou: potíže při vstávání, lehání, chůzi do schodů, odlehčování pánevních končetin, přenášení váhy na hrudní končetiny, příznaky bývají zřetelnější buď po větší zátěži nebo při delším odpočinku
  • podle závažnosti změn patrných na RTG snímcích rozdělujeme DKK do několika stupňů:
    • 0 ( podle FCI A ) = negativní
    • 1 ( B ) = hraniční
    • 2 ( C ) = lehký
    • 3 ( D ) = středně těžký
    • 4 ( E ) = těžký  

    Dysplazie loketního kloubu ( DLK ) = artróza loketního kloubu

     Jedná se o degenerativní kloubní onemocnění, způsobené:

  1. izolovaným loketním výběžkem kosti loketní
    v největší míře se objevuje u německých ovčáků, projevuje se střídavým kulháním mezi 5. až 9. měsícem stáří, kulhání se postupně zhoršuje
  2. odlomeným korunním výběžkem kosti loketní
    zejména u labradorských a zlatých retrívrů, německých ovčáků, rotweilerů, i bernských salašnických psů, příčinou je nesprávné utváření loketního kloubu, čímž dochází k nepřiměřeně velkému tlaku na korunní výběžek, k odlomení může dojít i příčinou poranění, většinou se projevuje od 5. měsíce stáří kulháním
  3. osteochondrózou kloubní chrupavky kosti pažní ( OCD )
    osteochondrózu vyvolávají hlavně genetické faktory, které jsou ovlivněny zvyšováním tělesné hmotnosti a rychlostí růstu, překrmování v období růstu s nadměrným přísunem vápníku v krmné dávce společně s přetěžováním zvyšují pravděpodobnost vzniku této vady )
     

 Vakcinace a odčervení

Vakcinace

 6-7 týdnů       - 1. vakcinace (psinka, inf. zánět jater, parvoviróza, parainfluenza)

 9- 10 týdnů    - 2. vakcinace (psinka, inf. zánět jater, parvoviróza, parainfluenza + leptospiróza)

 11 - 13 týdnů  - 3. vakcinace (psinka, inf. zánět jater, parvoviróza, parainfluenza + leptospiróza)

 Vzteklina - vakcinuje se nejdříve ve stáří 3 měsíců, nejpozději do věku 6 měsíců /povinné ze zákona/

Dále je možné vakcinovat proti psincovému kašli, lymské borelióze a plísním (Mikrosporum). 

Odčervení

Do věku 6 měsíců odčervovat 1x měsíčně, pak 1 x za 3 měsíce. Lze odčervovat pastou, tabletami nebo existuje i spot-on (Stronghold – účinek na škrkavky, srdeční červy, blechy, vši, svrab – neúčinkuje na ploché červy – tasemnice). Existuje antiparazitikum i v injekční formě (spíše ve výjimečných případech, když nelze podat tablety).

PSINKA

  • onemocnění virového původu ( původce Paramyxovirus )
  • velmi nakažlivé o přenáší se sekrety a exkrety nemocných zvířat – kapénkovou infekcí nebo z matky na plod v průběhu gravidity ( transplacentárně )
  • nejcitlivější jsou štěňata ve věku 3- 6 měsíců a staří jedinci
  • 3 formy onemocnění:
    • 1. Katarální ( slizniční ) – poškozuje sliznici dýchací a trávicí soustavy ( průjem, zvracení, dehydratace, výtoky z očí, kašel )
    • 2. Kožní - nejčastěji postihuje břicho, slabiny, vnitřní ploch stehen – puchýřky – tzv.psinkové impetigo
    • 3. Nervová – nekoordinované pohyby, strnulá šíje, rytmické kontrakce svalových skupin, může dojít ke ztrátě čichu nebo zraku, křeče, parézy
      • často při tomto onemocnění dochází k úhynu
      • pokud dojde k vyléčení, mohou zůstat následky ( „nemoc tvrdých tlapek“ – zrohovatění prstních polštářků a čenichu, „psinkový chrup“ – nevyvinutá sklovina – pokud pes prodělal psinku v období výměny zubů, nervové příznaky – tiky, slepota, ztráta čichu)
      • nejdůležitější je prevence:
        • a) Vakcinace
        • b.) Ochrana chovu ( karantény )

 PARVOVIRÓZA

  • onemocnění virového původu ( původce Parvovirus )
  • vysoce nakažlivé
  • přenáší se sekrety a exkrety nemocných zvířat – aerogenně nebo per os
  • napadá střevní buňky › narušení resorpce a sekrece v tenkém střevě › dehydratace › může vést k hypovolemickému šoku a následně k akutnímu selhání ledvin, k endotoxémii, narušení srážlivosti krve a ničení bílých krvinek
  • projevuje se jako úporný průjem ( zápach kovově nasládlý ), pes může zvracet, hubne
  • průběh onemocnění je perakutní nebo akutní
  • nejdůležitější je prevence:
    • 1.) Vakcinace
    • 2.) Ochrana chovu ( karantény )

INFEKČNÍ ZÁNĚT JATER (INFEKČNÍ HEPATITIDA)

  • onemocnění virového původu ( původce Adenovirus )
  • vysoce nakažlivé
  • způsobuje vážné postižení jater
  • zdrojem nákazy jsou sekrety a exkrety nakažených zvířat
  • projevuje se zvracením, teplotou, bolestivostí dutiny břišní, poruchou srážení krve, žloutenkou, může dojít i k poškození očí
  • opět nejdůležitější je prevence – vakcinace

LEPTOSPIRÓZA

  • onemocnění bakteriálního původu ( původce Leptospiry )
  • zoonóza !
  • obvykle má přírodní ohniskovost ( v přírodě se nachází rezervoár = zvíře, v němž se patogen udržuje a je roznášen dále k vnímavým zvířatům )
  • je známo 23 skupin druhu Leptospira, běžné desinfekční prostředky a vysoké teploty je ničí
  • rezervoárem jsou hlodavci ( potkan, krysa ) a pes - závisí na druhu Leptospiry o např. Leptospira canicola – rezervoárem je pes ( původce je vylučován močí ), poškozuje ledviny, úmrtnost je 60-80 % ( známá jako Stuttgartská choroba )
  • způsob infekce buď narušenou kůží nebo kontaminovaným krmivem či vodou
  • je provázena selháním jater a ledvin
  • prevence: vakcinace a deratizace

PSINCOVÝ KAŠEL ( INFEKČNÍ LARYNGOTRACHEITIDA )

  • polyinfekční onemocnění – původcem jsou viry i bakterie ( např. virus parainfluenzy, Paramyxovirus, Herpasvirus, Pasteurella, Mycoplasmata,…)
  • přenáší se kapénkovou infekcí
  • příznaky onemocnění: výtok z očí, nozder, kýchání, dávivý kašel, může být i zvýšená teplota

VZTEKLINA

  • virového původu ( Lyssavirus )
  • smrtelná zoonóza!
  • vakcinace proti vzteklině je povinná ze zákona
  • zdrojem jsou sliny nakažených zvířat
  • způsob infekce pokousání
  • nejvnímavější zvíře je liška
  • virus postupuje po nervových vláknech do centrálního nervového systému, kde se pomnoží a pak směřuje do slinných žláz

LYMSKÁ BORELIÓZA

  • bakteriálního původu ( Borelia burgdorferii )
  • postihuje pohybový aparát, nervový systém, srdce, kůži
  • při akutním onemocnění se projevuje teplotou, slabostí končetin, jsou zvětšené všechny mízní uzliny, otoky kloubů, obrnou
  • o při chronickém průběhu se objevují dlouhodobé ortopedické problémy
  • proti tomuto onemocnění je možno vakcinovat  

 DILATACE A TORZE ŽALUDKU (GDV)

Toto onemocnění se vyskytuje zejména u plemen s hlubokým hrudníkem.

Obvykle vzniká po nakrmení, které je spojeno s pohybem. Průběh je perakutní nebo akutní. Dilatace, neboli zvětšení žaludku (buď vodou, krmivem, plynem), může být předstupněm torze žaludku. Torze, neboli přetočení žaludku může být po směru hodinových ručiček nebo v protisměru. Vlivem zvětšení žaludku dojde k zaškrcení zadní duté žíly a portální tepny, omezí se přítok krve k srdci, následné nedokrvení tkání a poruchy srdečního rytmu. Zablokuje se vstup i výstup do žaludku, „zaškrtí „ se slezina. Potrava zůstává v žaludku a plyny nemohou odcházet ven, nedostatek kyslíku způsobuje nekrózu tkání- postihuje srdce, ledviny, žaludek, tenké střevo. Ke smrti zvířete dochází v důsledku oběhového a plicního šoku a sepse.

Majitel na svém zvířeti pozoruje neklid, rozšiřující se tympanické břicho, nápinky na zvracení, nadměrné slinění. Zvíře je nahrbené, má zvýšenou dechovou i tepovou frekvenci. Pro záchranu zvířete je důležitá okamžitá návštěva veterinárního lékaře po zjištění prvních příznaků.

Úmrtnost u tohoto onemocnění je až 45% u léčených zvířat!

Diagnostika GDV se provádí rentgenologickým vyšetřením.

Jediným řešením je chirurgický zákrok, před kterým je nutné zvíře stabilizovat. Aplikují se infuze, antibiotika, protišoková léčba. Při chirurgickém zákroku dojde k návratu žaludku do původní polohy, popř. odstranění odumřelé sleziny a nekrotické tkáně žaludku a k přišití žaludku ke stěně břišní, jako prevence opakovaného vzniku tohoto onemocnění.

Pooperační terapie se skládá z infúzní terapie, podávání antibiotik a hladovky min. 24 hod. po zákroku a následné pomalé rozkrmování zvířete dietním krmivem.

Prevence vzniku GDV:

  • krmivo rozdělit do několika menších dávek během dne
  • ihned po nakrmení nepodávat vodu
  • před a po nakrmení omezit pohyb, min.1,5 hod. klid
  • ve vícepočetných chovech zvířata od sebe oddělit
  • zvláštností je tzv. GASTROPEXIE, což je preventivní chirurgická fixace žaludku ke stěně břišní

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA